S JAKOU SAMOZŘEJMOSTÍ VYTĚSŇUJEME DIVOKOU PŘÍRODU?
Jako dítě jsem se zatajeným dechem poslouchala příběhy o prériích, cowboyích uhánějících při západu slunce...
To byl můj sen o svobodě a divočině...
Podaří se mi ještě někdy vidět tyto koně v plné síle? Nebo lidská nenasytnost a rychlá ‚řešení‘ spolykají i tuhle oázu?
Kůň, kterého jsem namalovala, pochází z Arizony, z oblasti Salt River, kde pravidelně dokumentuje jejich úchvatný život Susie Bell.
Divocí mustangové tu desítky let volně žijí u řeky v Tonto National Forest. Tam stát nařídil redukci stáda. Dosud se to dařilo humánně, ale nyní je to příliš pomalé a tak navrhují násilné "odstraněním".
Vždyť to jsou jenom zvířata, že.
Vždyť člověk může sáhnout na vše, že.
Znamená to postupné přesouvání desítek koní do rezervací pryč od řeky.
A tak jsem si zase položila otázku, kolik toho už jsme nechali padnout, aniž bychom si to pořádně všimli?
A stačilo by přece tak málo, nechtít ovládat úplně všechno a nedopouštět něco, na co vlastně tady na Zemi nemáme právo.
Nikdy nevíme, jak svým rozhodnutím a postojem změníme něčí rozhodnutí. 