Velikost: 40x40cm,
Plátno: 100% len, 400g/m2
____
MŮŽU VIDĚT MOŘE?
„Nechceš jet s námi k moři?“
Ptá se mého desetiletého já. A pak každý další rok.
Jak moc si přeji cítit to, o čem mi všichni vyprávějí. Jaký je vzduch? Jaký je to pocit, když mě nadlehčí voda? Jakou má barvu obloha?
Bohužel za sebe ještě nemůžu rozhodovat, takže své první moře uvidím až v mladé dospělosti.
Ta radost a pocit štěstí, když nevidím za obzor, poznávám klidné i bouřlivé vlny a vidím, jak se večer měsíc odráží na hladině.
O 7 let později chodíme po pláži znovu. Lidé míjejí vlny, nepodívají se, jak se mění hladina při západu slunce. Mnoho z nich hledí do telefonu.
Jak je to možné? Copak je něco důležitějšího než tyto momenty?
Přemýšlím nad tím, jestli snad moře ztratilo svůj půvab. Potkávám ženu a říká, že ji moře uklidňuje.
A mě při tom napadne, že moře je stále stejné. Má své nálady, příliv a odliv, světlo i další okolnosti, které mění podobu jeho hladiny.
Nejsme to náhodou my, kdo se ve skutečnosti promění? Když se k němu konečně obrátíme a díváme se na něj? Pozorujeme, pociťujeme všechno, co moře přináší? Jemný vánek, slanost ve vzduchu, pocit svobody?
Když přestaneme přemýšlet, co bude za hodinu, nebo hledat další podnět, který by nás konečně usadil.
Obracím znovu zrak k měsíci a už nepotřebuji nic víc, dokud se nenechám uspat únavou z plně prožitého dne. ��