Vlčí moudrost

Ale něco ve mě tomu silně odporovalo. Když jsme zase jednou šli kolem plotu a on zase zběsile štěkal, přišla jsem klidně k němu.

A pohladila jsem jej po čumáku.
Všichni se otočili až když zjistili, že ztichl a chtěli se podívat, proč se tak stalo.

A zase jsem slyšela:

"Aaa, ty jsi ho pohladila? Vždyť tě mohl kousnout". 
Až v tuto chvíli ke mě dotekl ten strach a co jsem to vlastně udělala.

V tu chvíli jsem pocítila, že strach nás nakazí, až když se nás dotkne skutečná emoce od ostatních.

Nikdo nevěřil, že bych se skutečně mohla přiblížit a na psa sáhnout.

Lekla jsem se až v momentě silné reakce přihlížejících. Ale pes můj vnitřní klid na začátku vycítil a pochopil. 

Nikdy na tenhle zážitek nezapomenu. Byl pro mě neskutečně krásný a obohacující. Trochu jako ze sna.

Možná se příliš poddáváme reakci okolí.
Náš prvotní pocit - intuice - je mnohdy ale správnější.

V jádru se nerodíme zlí, zákeřní a naše pokřivené charaktery jsou každodenní volbou, kým se vlastně chceme stát.