Velikost: 100 x 80 cm
NAPĚTÍ VRÁTILO ŽIVOT
Jednoho dne se v široké obloze objevil mrak, který si říkal Bouřkový.
Byl velký, těžký a plný vody. Od rána cítil, jak se v něm hromadí napětí. Vítr ho tlačil dopředu, slunce ho pálilo zespodu, země pod ním volala po dešti, ale on sám měl pocit, že už to dál nevydrží.
„Proč zrovna já?“ bručel si Bouřkový.
„Proč musím nést tolik vody? Proč mě všichni tlačí a já nemůžu prostě zmizet?“
Čím dál víc se v něm vršila tma. Byla tak hustá, že už neviděl ani své vlastní okraje.
Cítil, jak mu vnitřek praská elektřinou.
Chtěl se rozplynout, roztrhnout se, utéct někam, kde nebude žádná tíha.
A právě v tu chvíli, kdy už byl přesvědčen, že se rozpadne na kusy, se z druhé strany oblohy tam, kam Bouřkový nikdy neviděl, protože byl příliš zaměstnaný svou vlastní temnotou, prodralo slunce.
Najednou se celý Bouřkový rozzářil zlatavě-růžovou barvou.
Okraje se mu roztřpytily jako ohnivé nitě. A v tom okamžiku, kdy už chtěl všechno vzdát, ...
Začal pršet :).
Voda, kterou tak dlouho nesl, se uvolnila a padala dolů na vyprahlou zem.
Suchá tráva začala zelenat.
Prasklá půda se napila.
A Bouřkový, který ještě před chvílí chtěl zmizet, najednou cítil, jak se mu ulevuje.
Konečně stal tím, čím měl být.
Když déšť ustal a mrak se rozplynul do lehkých bílých cáru, podíval se Bouřkový dolů a uviděl, co zůstalo.
Zelené louky.
Řeky plné života.
Květiny, které by bez jeho tíhy nevykvetly.
Napětí vybízelo zastavit se uprostřed bouře, podívat se z druhé strany na svou vlastní tmu a dovolit, aby se tíha proměnila v dar.
A země pod ním se usmála.